Vydražený diář nevyčíslitelné hodnoty

Čím je tento diář jedinečný? Je to diář značky „Filofax“, což je jeden z těch lepších kvalitních diářů, který je na trhu k sehnání. Tuto skutečnost jsem zjistila až poté, co jsem z boku diáře objevila vyražené malé „f“ a po otevření se udivila, že je diář navíc kožený. Samozřejmě, jsem si tohle ověřila na internetu, když jsem hledala, kde seženu náplň pro letošní rok 2016. Jakmile jsem ho uviděla, jeho krásný design, prostě jsem věděla, že ho musím mít. Ale to ho nedělá, nijak výjmečným.

Je důležité, pokud v životě chcete něčeho dosáhnout, nebo jít za svými sny a cíli, mít vše naplánované a zapsané. K tomu je nejlepší volba vést si svůj diář nebo deník, to už je na vás, jakou variantu si zvolíte. Já si plánuji rozhodně vše. Při všech svých aktivitách, které se snažím dodržovat, bych bez dennodenního zápisu a plánovaní, na něco zapomněla. Jsem ráda, že jsem objevila tento krásný diář.

Novoroční přání, které vám změní pohled na život!

Co myslíte? Je možné změnit svůj vlastní život, nebo jen pohled na něj? Ano, je! Potřebujete pouze jednu jedinou věc a to, chtít to sám za sebe. Nikdo vám to nemůže poručit, donutit vás slovy: Udělej to!!!

Proč bych měl/a změnit svůj život? Protože každý, stejně jako já, nebo vy toužíme po štěstí a šťastných dnech v životě nás, nebo pro naše děti.  

Podívejte se kolem sebe, kolik z nás stále očekává od života, aby mu přinesl to či ono. Někdo touží po nové lásce, někdo po bohatství, další chce být úspěšný v tom, co právě dělá. Ale řekněte si sami sobě, co pro to děláte? Je čas říci dost a jít si plnit své sny.  

Veronika KALCŮ - Lektorka Pole Dance

Veroniku jsem poznala díky svému partnerovi. Byla to jeho spřízněná duše, jelikož se stejně, jako on plná dojmů a nových zkušeností, vrhla do pražského velkoměsta z ústeckého kraje, kde není moc příležitostí pro mladé ohledně kvalitní práce. Když jsem Veroniku poznala a zjistila, že přes den pracuje v jedné účetní firmě a po večerech si hledá brigády a příležitostně dělá i hostesing, říkala, jsem si: „Proč se tak mladá holka, místo toho, aby si užívala reje velkoměsta, honí tolik za prací“? Pochopila jsem v zápětí, že v tom něco je, nebo někdo a také, že ano. Veronika má koně, pořídila si staršího valacha, jeho jméno je Don Galant. „Proč si, ale nepořídila koně mladšího, od hříběte,a místo toho tenkrát už 15 letého valacha? Ten příběh je až k neuvěření. Dona poznala, když mu bylo 10 let. Byl koníkem v jednom jezdeckém oddílu, kam byl koupen ne přílíš zkušeným majitelem. Drezurní kůň, s vyborným původem, nádhernými chody, bohužel ale potřebujicí individuální přístup. Nebyl zlý, jen prostě potřeboval někoho stáleho a trpělivého, změny nesnášel dobře. To, jaka bylo jeho 

minulost je ve hvězdách a možná lepší nevědět.

Eva ŠTEKLOVÁ - Nadační fond Pes v Nouzi

Co, bych vám měla k této skvělé dámě napsat? Pro její činy a bezprostřednost pro zapálení v pomoci pro opuštěné a týrané psí chlupáče, které dennodenně na ní vykukují na jejím portálu a webu "Pes v Nouzi" je obrovská. Chodí do zaměstnání, jako kdokoliv z vás, je i maminkou a ještě pomáhá každý den chlupáčům, nikoliv proto že musí, ale proto, že chce. 

Je to již více jak půl roku, co jsem dostala nápad, jak pomoci při mateřské, na které sem se tak trošku nudila, pomoci psím chlupáčům, protože mám kladný vztah k zvířatům a především psům, ale i jako majitelka útulkové kočičky Cuky, tak i kočičkám. Sepsala jsem si představu o vznikajícím projektu "Dvacka pro chlupáče", který měl formou aukcí a soutěží pomáhat právě jednotlivým útulkům, nebo přímo konkrétnímu pejskovi, při potřebě financí na speciální léčbu, nebo operaci.

Pažitka.cz - Monika RŮŽIČKOVÁ

Moniku jsem letmo znala z facebookové skupinky "Vaříme malým dětem" a Pažitky, což je gastronomický portál nadějných kuchařinek, které si na Pažitce.cz zakládají své kuchařské blogy. Takový provoněný web plný inspirace, aby té reklamy nebylo málo!

Jednoho dne na své facebookové zdi zveřejnila video malého pětiletého chlapce, Jáchymka Padrnose, který natočil jak zpívá se svou tetou Adélkou, známou píseň od Ellie Goulding - "Love Me Like You Do". Jácha zde ukazuje, že i malý kluk, který bojuje se zákeřným onkologickým onemocněním, se dokáže smát a užívat života naplno. Výzva s názvem Jáchymkova Roadshow 2015 / 2016 a spolu s videm, mě neuvěřitelně nakoply k myšlence, tuto výzvu podpořit. Nabídla jsem svou pomoc se sbírkou hraček a potřebných věcí pro dětské oddělení brněnské Onkologie Černopolní. Moniku, jsem předtím nikdy neznala, ale jak jsem již říkala o sobě, jsem člověk důvěřivý a s Monikou, jsem rozhodně neudělala špatný rok. 

Andrea JISKROVÁ - Houslistka a moderátorka

Andreu jsem měla tu čest potkat při jejím prvním koncertu, díky svému partnerovi, který je fotograf a s Andrejkou měl tu čest fotit v zámecké zahradě na Pražském hradě. Andrea přišla v doprovodu svého partnera a manažera v jedné osobě Martina. Aby focení nebylo jen tak fádní, při focení hrála nádhernou modernu a během chvilenky se začali shromažďovat turisté a pozorovali jí při hraní a focení zároveň. 

Již tehdy jsem viděla její bezprostřednost pro veřejné dění a když jí navíc začal i Martin podporovat ať hraje dál a dál a lidé skandovali, bylo to příjemné prožití první naší společné schůzky. Andrea je mladá dáma, která se nebojí jít do jakékoliv výzvy na spolupráci, což mě přesvědčilo v momentě, kdy jsem se zmínila, že jsem dostala nabídku spolupodílet se na sbírce pro dětské oddělení Onkologie FN v Brně. Ihned jí problesklo hlavou: "Do, toho jdu, uspořádám dětem koncert a vezmu sebou svou žačku, která mě doprovodí i zpěvem".

Lucie KADEŘÁBKOVÁ - Ateliér Lůca

 Chci vám povědět o člověku, kterého jsem kdysi potkala a ztratila z dohledu, abych ho opět potkala ve správný čas.

Lucie je člověk, který rád tvoří, ať maluje nebo batikuje, vyrábí, nebo jen drží prázdný blok v ruce s tužkou a přemýšlí, co ještě vymyslet. Vždy mi stačilo s ní být chvilku sama, a jen tak u kávy si popovídat. Pokaždé, mě dokázala neskutečně nabít svou energií. Nedej bože, jakmile jsem začala trošku o něčem pochybovat nebo říkat slova: „Takhle ne, udělám to jinak“ nebo jsem jí volala „Luci, co si o tomhle myslíš?“ - projevila se u mě klasická známka nedůvěry v to, co dělám. Kdyby mohla, tak mě snad i jednu natáhne. Kdo by dneska kolikrát pár facek pro svou nedůvěru, k tomu co dělá, nepotřeboval?